Robert Pajas: Udělej krok zpět k dobám, kdy minimaketařina eště měla smysl, potáhni to těmi nejtenčími papíry, co jdou kolorovat vodovkami. Kostra vynikne, váha nenaroste, budeš obdivován za precizní napojení papírů, radost z modelu bude o to větší - věř mi
Pavel Stráník: To bych rád. Ale to už moc neumím :-). Ono to bylo (snad, prý) v barvě plátna, světle modré nebo šedivé, ale patinu na to, aby to nevypadalo moc blbě, nedám.
Lubomír Koutny: Pavle Robert má naprosto pravdu. Kup si anilinové barvy za 40 Kč (to mi poradi R. Cok), perfektně kryjí a jsou velmi lehké (viz Robertova Se-5, nebo můj SNAIL), obarvené a vyžehlené papíry hnědý a zelený dáš na sebe a současně řežeš žiletkou klikatou linii skvrn. Pak položíš na naprosto rovný igelit tak, že světlejší je ve spodu, tmavší nahoře s přesahem asi 2mm a lepíš štětečkem ředěným kanagomem, nebo vypínacím lakem. Po zaschnutí znovu pečlivě vyžehlíš a potahuješ. Asi to zbytečně popisuji, vždyť to jistě znáš...
Hugo: Doporučuju jednoduchou jednobarevnou kamufláž - světle modrou, nebo šedivou (to je jedno). Pokud stavíš F4D, tak bych to jednoznačně nastříkal. Kup si pořádné barvy, které kryjí (Tamyia, Gunze, Mr. Paint...). Ale nestříkej ty šílené vrstvy, co většinou lidi tady na své modely stříkají, nýbrž pouze jakousi mlhu. Vynikne Ti kostra a nebude to přitom vyblité (promiňte mi to slovo) - ani ryba ani rak jako to dělají anilinky. Nárůst váhy se bude pohybovat v desetinách gramu. Pak vezmi white spirit (výtvarné potřeby) a olejovou barvu Umton (nejlevnější) příslušného odstínu (záleží podle toho jakou základní barvu se nakonec na model rozhodneš použít, ale určitě ne černou), rozmíchej si z toho špinavou vodičku (kapka olejovky a dostatek white spiritu) a namatlej to na celý model tak, že se štětcem budeš kolmo lehce dotýkat povrchu a tekutina se bude perfektně rozpíjet do potahu. Pak to nech zavadnout (chce to trochu zkusit stranou) následně to setřeš papírem a máš hotovo. Kde se Ti to bude zdát přehnané (neboj nebude, ale kdyby přece jenom), tak si namočíš hadřík do white spiritu a místo vyčistíš. prostě si s tím pohraješ. Případně to podle potřeby místama ještě zopakuješ, ale už ne plošně. Pokud to ještě budeš chtít mít lepší, tak okolo portů žeber to napustíš víc, nepravidelně, tak jak je to vidět hezky na fotkách starých letadel. Ve výsledku Ti vznikne opticky rozbitý povrch, který budeš mít nastříkaný jedním odstínem, ale nebude to jednolitá plocha. Budeš mít perfektní povrch, který nebude přeplácaný, nebude působit plastikově, nebudeš tam mít tuny barvy, nic to nebude vážit, bude působit nadýchaně, lehce a přirozeně, vyleze Ti z toho kostra, která bude působit velmi realisticky, tj, při pohledu shora bude barva krýt a při pohledu zezdola bude vykukovat kostra a potah bude průhledný. A nejlepší je, že Tě vyjde velmi levně, protože nespotřebuješ prakticky žádnou barvu.Tento postup, kterým jsem se inspiroval u plastikových modelářů, u minimaket funguje ještě lépe a působí to přirozeněji, než u plastikáčů.
Času na tom strávíš o polovinu méně času, než jsem já psal tento příspěvek :-)
Petr P: Pečlivě popsaný postup, zajímavé! Co mě ale ještě zajímá, pod těmi kamuflážními barvami je vypínací lak + balakryl, a nebo jen vypínák? Čili, jak se snáší White Spirit a akrylový (balakryl) podklad. Barvy Tamiya akrylátové, nebo syntetické?
Hugo: Odpověď Dušanovi a Petrovi P.: na kameru to nahrávat nebudu, není to nic světoborného, je to běžná technika washe z white spiritu a olejových barev. Na youtube určitě něco takového bude. Novinka je akorát to, že jsem to použil na modelu potaženým papírem a zjistil jsem, že to je ještě lepší než na plastikáčích.Ohledně potahu: potahuju Kashmirem 6g (ale stejně by to vyšlo i Kasmirem 9g), 1x - 2x ředěný nitro vypínací lak kvůli zpevnění papíru, který v sobě nemá pojivo a pak ředěný balakryl kvůli zalepení pórů. Dle potřeby více vrstev. Na to pak rovnou stříkám barvu.
Ohledně barev - psal jsem to už mnohokrát, tak je to pro Tebe Petře: používám akrylové barvy Gunze H a Tamyie. Výborně kryjí, jde stříkat jemná vrstva, ihned schnou, nesmrdí. Ředím je lihem, pro naše účely to naprosto postačuje. Z důvodu peněz používám především Tamyie, jsou skoro 2x levnější. Lépe se mi pracuje s Gunze, povrch po nich je sametově lesklý, jemnější, prostě nemá chybu. Tamyie jsou hrubší, zejména některé barvy, povrch oproti Gunze působí jako více "suchý", hrubý. To se dá řešit tím, že přidáš kapku lesklého laku do pistole a je to ok. Nebo po nastříkání povrch setřu (vyhladím) suchým hadříkem a pak natřu štětcem (stříkání je lepší, ale jsem líný) vodou ředěným balakrylem a udělá to stejný efekt jako Gunze. Povrch je pak sametový a jemný. Lak navíc opticky scelí povrch, což se hodí zejména tam, kde je vícebarevná kamufláž. Na takto upravený povrch pak jdu s výše popsanou technikou washe a white spiritu. White spirit se skvěle vpíjí do povrchu, kdybys chtěl udělat olejovou skvrnu jak je to vidět na některých fotkách Blériotů a Deperdussinů, tak jedině takto. Nikdy jsem neměl problém s tím, že by se naleptal nebo nějak narušil povrch a to jsem někdy při čištění ten povrch nešetřil, když jsem jej drbal papírovým kapesníkem, nebo vatovými tyčinkami. S tím washem je třeba si pohrát, někde víc, někde méně, třeba ve více vrstvách, případně použít více odstínů olejových barev. Tím se hezky vytvoří barevná hloubka. Nejlépe to vynike na na jednobarevné kamufláži, např. barva plátna. Proto tak rád stavím modely s barvou plátna. Ale skvěle by to vylezlo i na Pavlovu (bleděmodrém) Halbestadtu.
Mám 3 modely F4E/D potažené barvou plátna. Stavěl jsem je postupně s odstupem cca 2-3 roky (už si to nepamatuju a nechce se mi to dohledávat). U každého je vidět vývoj povrchovky. U Morana L je pouze nástřik barvou + sem tam nastříkaná skvrna ředěnou akrylátovou černošedou barvou - snaha o napodobení washe. U Fokkera B.II je to to samé co u Morana L + stříkání zašpinění je zvýrazněné (dle fotek v dokumentaci) + akrylátový wash na štětci + wash dělaný vodovkama. U Blériota (můj předposlední model) jsem použil klasický nástřik Tamyia barvama + stříkané skvrnky ředěnou černošedou barvou a nakonec wash z olejovek a white spiritu. Ony ty olejovky tomu prostě dodají hloubku (zejména když je to v několika nepatrných vrstvách) a zjemní to. Wash dělaný akrylama podle mne působí příliš hrubě, skokově. Jsou to jemné rozdíly, ale je to znát. Model to posune o třídu dál.
Ještě mne napadla jedna dost podstatná věc, která už tady taky byla mnohokrát probírána, tak jen pro úplnost: když chcete mít na modelu co nejméně barvy a stříkat "mlhu", tak musí být kostra podbarvená barvou podobného odstínu jako je následně stříkána barva na povrchu. Jediným důvodem je fakt, že balza ve své původní barvě hrozně "svítí" a musíte spotřebovat příliš moc barvy na to ji překrýt a kolikrát to ani nejde. Naopak, když kostru pod potah nabarvíte, tak pak po potažení už jen defacto barvíte potah mezi konstrukcí. Proto je možné stříkat jen "mlhou" a váha barvy se opravdu pohybuje v desetinách gramu u modelu velikosti dvacetinky. Tím, že se stoprocentně netrefíte barvou potahu do stejného odstínu kostry nevadí, naopak tento efekt pak způsobí že opticky vystoupí kostra. Ale jemně, nebude to "křičet" tak jako surová balza, tak jak je to např. vidět na obrázku, který sem dal Ivan Horníček výše (i když tam je to ještě přijatelné, jaksi modelové). Toto taky skvěle funguje i u potahů barvenými papíry (tuší, Duha, anilinkama, atd). Kostru podbarvuji nejlépe akrylovými barvami Valejo na štětec, které neslezou ani pod nitrolakem. Skvělá je taky tuš. Ale tam je problém se spoji kostry, které jsou lepeny vteřiňákem - tam se tuš nechytne. Řešením je lepit kostru z předem namořených lišt. Takto jsem dělal kostru trupu Blériota z důvodu že není potažená a cokoliv na ní je vidět. Namoření tuší působí přirozeně a dá vyniknout dřevu, jiná barva by tento přirozený efekt zničila.
Ale na barvení kostry je vlastně možné použít cokoliv. Jen je pak potřeba dávat pozor při potahování, aby barva nepouštěla, tomu lze předejít vhodnou technikou potahování. Já s Valejama to neřeším a lepím potah lepícím nitrolakem. Tohle je snad opravdu všechno. :-)
PS2: Dále bych chtěl zdůraznit, že výše popsaný popis povrchovky je skvělý pro makety F4D/E, ale myslím, že lecos z toho lze použít i na modely vyžadující méně času na stavbu. Jde o to, aby nám modely přinášely radost, ne abychom se jimi trápili.
