Jak potahuji svoje modely Vliesem barveným tónovacími barvami Primalex? Hezky po svém - za tepla, voňavě, na kostru natřenou dvěma vrstvami Herkulesu Puzzle.
Vlies je teplem smrštitelná polyesterová netkaná textilie, vody si nevšímá, dá se s ním pracovat jako s potahovým papírem, ale také jako s fólií. Mikalentu mi ničím nepřipomíná a za to jsem rád.
Potah přižehluji běžnou modelářskou žehličkou a zároveň ho napínám, podobně jako se potahuje fólií. Díky jeho tepelné smrštivosti jde tvarovat i na zakřivené povrchy - třeba koncové oblouky bych „staromódní“ metodou (přilakovat lepicím lakem) bez jediného nastřižení neobalil a navíc by mě manželka s tím nitrosmradem vyhnala do (v zimě studené) dílny.
Barvení Vliesu:
Připravím si větší skleněnou tabuli (používám ale třeba i desku kartitu metr na metr), podle jejího rozměru natříhám Vlies na přístřihy cca o velikosti té tabule. Jejich konce (Vlies je vláknitý se znatelnou směrovostí asi jako Mikalenta) vyztužím lištami, přiložím na sklo lícem nahoru.
Na takto připravený Vlies naleju trochu tónovačky Primalex rovnou z lahvičky a molitanovým válečkem rozjezdím pokud možno stejnoměrně po celé ploše.
Je dobré si množství odměřovat podle plochy; tím se dá dodržet stejný odstín na více kusech od jedné barvy. To zatím nedělám a pak si nadávám když to začne být strakaté.
Určitě se dají použít i jiné barvy, já odzkoušel Primalexy a vyhovují mi. Zatím jsem nezkoušel namíchat „maketové“ odstíny, v takovém případě je nejspíš vhodnější použít Vlies nebarvený a po potažení nanést příslušné kamuflážní barvy.
Samozřejmě lze barvit i malé přístřihy; pokud potřebuji potáhnout jen malé plochy a Vlies obarvený konkrétní barvou už jinde nevyužiji.
Potahování:
Vybroušenou kostru natřu po okrajích a jiných vhodných místech Herkulesem Puzzle - ten mám odzkoušený, funguje, neřeším tedy jiná lepidla. Zkoušel jsem naředěné i jiné disperze, které běžně používám v dílně, ale nějak mi nefungovaly.
První vrstva se vsákne skoro beze stop, působí jako penetrace. Po zaschnutí natřu druhou vrstvu – je znát že se už nevsakuje - a opět nechám zaschnout. Na takto připraveném povrchu už pak Vlies drží, jedna vrstva nestačí. Odzkoušeno.
Vlies poté přižehluju prakticky stejně jako fólii. Žehličku mám obyčejnou Turnigy, nastavuji termostat na cca ½ rozsahu. Připravím si přístřihy „na míru“ a začnu přižehlovat na pár bodech okraje a postupně přižehlím celý obvod a místa kde papír má držet i v ploše – třeba u „kladně“ klenutých nebo naopak výrazně autostabilních profilů.
Je dobré pracovat opatrně, jen špičkou žehličky – při doteku s Vliesem jej hned smršťuje – to si nechám na později při vypínání potahu. Dá se toho však vhodně využít třeba při potahování dvojzakřivených ploch, například koncových oblouků, kde se často podaří oblouk nažehlit z jedné strany skoro až na druhou bez nastřižení okraje archu – to při obvyklém přilakování nefunguje.
Po přižehlení poněkud zvýším teplotu žehličky (zmíněná Turnigy na asi ¾ rozsahu) a potah teplem vypínám dokud nezmizí vlnky a varhánky. Dokáže to vypnout i poměrně dost zvlněný Vlies, to by napínací lak asi nedokázal.
Dokončení:
S přižehleným a napnutým potahem by se už dalo létat – Vlies není papír, nerozmočí se, vlhkostí nepovolí.
Vzhledem k tomu že je již teplem vypnutý, mám za to že není třeba jej dále napínat lakem.
Já povrch natírám vodou ředitelným polyuretanem Sokrates Tango plus (vyrábí lesklý, polomat i mat). Zatím jsem používal polomat, je opravdu polomatný. V dohledné době zkusím matný.
Při lakování je vhodné různě barevné povrchy natírat každý zvlášť; pigmenty z Primalexu se trochu uvolňují a mohou lehce obarvit štětec a ten je přenese na sousední, jinak barevný povrch. Není to ale nijak kritické, stačí natírat od světlých ploch ke tmavým.
Sokrates Tango plus mám zatím odzkoušený na několika modelech od 86cm po 236cm rozpětí, myslím že funguje dobře - při přistání do mokré trávy je vidět jak vodu odpuzuje - na povrchu se tvoří vodní kuličky, nesmáčí ho.
Odolnost laku Tango plus proti palivům jsem nezkoušel, poslední mastnolet jsem měl někdy před minimálně třiceti roky.
Proti některým rozpouštědlům jistá odolnost asi bude – přestříkával jsem povrch lakovaný Tangem v rámci oprav běžným autoemailem ve spreji, dopadlo to dobře, žádné negativní jevy nenastaly.
Vzhledem k nátěru kostry vodou ředitelným Herkulesem může dojít k jejím deformacím, použití této metody bude asi omezené u malých modelů, kde kostra není dostatečně tuhá, třeba dvacetinky bez torzní skříně bych takto asi nepotahoval.
Jistě lze s Vliesem pracovat velmi různými způsoby a použít úplně jiná lepidla, laky, postupy. Popsal jsem svoje zkušenosti a postupy, které jsem si zaužíval a které mi aktuálně vyhovují.
blesk: Protahoval jsem Jyrriho metodou a je to pecka, první jsem lakoval voďákem, druhou už klasiku nitrem, jelikož jsem chtěl stříkat povrchovku, nevím co by to udělalo na ten voďák. Nicméně křídlo natřené voďákem, je tužší, potah skoro zvoní, ale trošku to nabralo na hmotnosti oproti nitrolaku.
DAF: Já jsem kombinaci laků nedělal, nezkoušel. Buď nitrolak (hlavně na papírové potahy, ale dělali jsme tím i Vlies), nebo jen vodou ředitelný lak (Sokrat Tango Plus).
Kuta33: Taky jenom pocitově, bez vážení, se mi zdá polyuretanový lak proti nitru trochu těžší. Ale vypadá líp a je pevnější, houževnatější. Kombinaci obou laků jsem už za vás vyzkoušel. První nitro, pak Sokrates je v pohodě. Obráceně, ale ne. Chtěl jsem opravit, přeplátovat díru v potahu lakovaném Sokratem a záplatu na to nalepit nitrem. Podklad to rozpouštělo, žmolkovatělo. Prostě nitro je vůči polyuretanu agresivní. To ale zřejmě všichni tušili.
