J-F: Mám hliníkové trubičky (pr.3,4,6/síla stěny 0,35mm) a potřeboval bych je ohnout o 90°, poměrně ostrým ohybem.
Honda: Já to řešil ohřevem horkovzdušnou pistolí na cca 200°C a suchým pískem z pojistek. Ale už je to dlouho a jsem rád, že už to nemusím řešit. Taky mi ten nedosušený písek " vyběhl" zvýšenou (asi 80m/s) rychlostí ven,... Byl jsem upřímně rád, že mi to neotryskalo hubu.
venca.nejdek: jak psal Honda, kolegové ohýbají tenkostěné trubky tak , že trubku naplní jemným pískem zacpou a přes rádius ohnou, pokud je potřeba materiál prohřejí nad plynovým hořákem.
redikula: zkus si někde sehnat jemný křemičitý písek a ohýbat tu trubku vyplněnou tím pískem.
Murmandam: Jemnej písek pořídí v Hornbachu v akvaristické sekci ... za 35kč má kilo a může ohýbat až do smrti
zami: Hlavně ten písek musí být naprosto suchý. Jinak......bum!
Ale mě se za pomoci písku stejně nic nepodařilo ohnout. Myslím, že řešením je kvalitní ohýbačka. Ale samozřejmě, jen co dovolí materiál.
A N Lodygin: problém je v tom, že jakmile má náplň sypký charakter, tak jí stejně musíš zátkovat - aby se "zamkla" - proto se talé používá ostrý písek. Pokud je písek dobrý, nikdy nejsou problémy (kromě toho, že to je humusácká práce).
Prostě co do toho nasypeš a jestli to je stlačené nebo ne je pro výsledný efekt důležité.
Avenger: Na Discovery v pořadu "Jak se to dělá" jsem zahlédl výrobu trumpety a zaujalo mě, že při ohýbání trubek ty trubky naplní mýdlovou vodou, zmrazí a ohybají. Když jsem ty trubičky plnil pískem, tak se mi párkrát stalo, že jsem ten písek z toho nemohl dostat, protože se tam doslova nalisoval, voda roztaje a vyfoukne se snadno ven. Nemá te to někdo vyzkoušené s tou mýdlovou vodou u trubiček malého průměru?
Kopec: Také jsem ten pořad viděl, ale je to déle. Už si nepamatuju proč ta voda byla mýdlová - prozradíš?
Petr rc: Protoze nezmrzla "na kost" ale do stavu kdy se trubka pri ohybu nedeformovala. Aspon to tak rikali. Zajimave je, jak si vsihchni vsimaji stejnych veci.
Etrich Taube: jsem vyučený pasíř, tedy vím o čem mluvím. Do mosazných a měděných trubek se nalije roztavená kalafuna, po ohnutí se se trubka rozehřeje (bacha musí se ohřívat od konce, jinak by to mohlo bouchnout) a kalafuna vyleje. Před nalitim kalafuny stačí jeden konec zavázat provázkem a papírem, to jako ucpávka na jedné straně stačí. Tato technologie se užívá staletí. Kalafuna je na to nejvhodnější, je měkká, dobře se láme-ohýbá a nedovolí deformovat ohyb. Pokud je ohyb opravdu malého průměru je lepší použít olovo - ale bacha při vytavování olova z trubky ven nutno zase ohřívat od konce, jinak se může trubka roztrhnout a popálit obličej žhavym olovem.
Jještě detail, před nalitim kalafuny či olova je nutno trubku dostatečně předehřát, aby to pěkně zateklo, jinak to ztuhne moc brzy a nedostane se dokonce.
